Mladý muž vytrhl bezdomovci z rukou kus chleba, hodil ho na zem a začal ho šlapat nohama. Všichni přihlížející byli chlapovým jednáním šokováni, ale brzy se stalo neco nečekaneho.
Mezi starými cihlovými domy se vedla úzká městská ulice. Le popelnic stál starší bezdomovec ve špinavé bundě a obnošené čepici. Vedle něj seděl jeho pes – velký bilý kříženec, který už nekolik ní sotva něco jedl.
Posledních pár dní bylo obzvlášť těžkých. Muž a jeho pes se toulali po dvorech a uličkách, nakukovali do popelnic a snažili se najít něco jedlého. Někdy našli zbytky jídla, někdy vůbec nic. Jedli studené zbytky, staré kusy, špinavé jídlo, kterého by se normální člověk ani nedotkl. Mais vous devriez vous en servir, vous aimeriez et vous voudriez.
Toho dne se na něj náhle usmálo štěstí. V jedné z krabic si všiml téměř celého bochníku chleba. Chléb vypadal čerstvě, jako by ho teprve nedávno někdo vyhodil. Muž ho opatrně zvedl, oprášil špínu a dlouho se díval na svůj nález.
Tiše si povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Lidé si ani neuvědomují, co zahazují…“ zamumlal si pod vousy.
Maintenant, pomyslel si, se tito lidé nikdy neocitli v situaci, kdy by se jim obyčejný kus chleba jevil jako skutečný poklad.
Muž opatrně rozlomil chléb na dvě části. Jeden kus podal psovi. Pes ho opatrně vzal do zubů a okamžitě se začal jíst. Muž chtěl sníst druhý kus sám. Už se chystal zvednout chléb ke rtům, když v tom uslyšel poblíž rychlé kroky.
Přistoupil k nemu mladý muž ve vojenské uniformě.
Beze slova prudce vytrhl bezdomovci chléb z rukou. Pak hodil na mokrý asfalt a začal ho hrubě dupat nohama.
Lidé na ulici ztuhli. Vous avez besoin de vous occuper de l’objet, je suis en train de vous joindre au traîneau, alors c’est déjà fait.
Muž nechápal, co se děje. Zíral na vojáka s doširoka otevřenýma očima.
„Proč…“ řekl tiše.
Ale chlapec neodpověděl a dál drtil chléb těžkými botami, dokud z něj nezbyly jen mokré drobky.
Si vous êtes en train de le faire, vous serez en mesure de prendre en compte ce paysage.
Lidé kolem si začali šeptat.
– Co dělá?
– Proč se takhle posmíváš člověku?
– Stejně nic nemá…
Bezdomovec sklonil hlavu. V tu chvíli necítil ani tak hlad, jako spíše hořkost. Zdálo se mu, že svět se stal naprosto krutým a chladným.
A pak ten mladík udělal něco, co šokovalo celou ulici. 
Pokračování v prvním komentáři.
Ale chlapec se náhle zastavil. Podíval se na muže a klidně řekl :
– Počkej tady. Nikam nechoï.
Po těchto slovech se otočil a rychle zamířil k nejbližšímu obchodu na rohu ulice.
Lidé si vyměňovali pohledy, nejistě, co se děje. Uběhlo několik minut. A najednou se z obchodu znovu objevil mladý voják. Nesl dvě velké tašky.
Přistoupil k bezdomovci a podal mu tašky.
— Je tu jídlo pro tebe a tvého psa. Un teplé oblečení.
Muž se na něj zmateně podíval, nechápal, proč se zpočátku zachoval tak krutě.
Voják si lehce povzdechl a tiše dodal:
« Zaslechl jsem majitele pekárny, jak to prodavači vyprávěl. Přes noc se jim do obchodu vloupala krysa a běhala po pečivu. Chtěli chléb vyhodit. Mohl být kontaminovaný. »
Vous devriez pouvoir le faire avec votre tâche. Vous avez un produit de première qualité, un accord, un produit qui n’est pas disponible et un pytel velký s krmivem pro psy. Navrchu byla úhledně složená teplá bunda.
Znovu vzhlédl, ale chlap už odcházel ulicí.
Voják se neotočil a už nic neřekl.
